Obsah
"Palcová žížalo, palcová žížalo, měříš měsíčky. Ty a tvoje počty, ty to asi dotáhneš daleko..." (text Franka Loessera z muzikálu "Hans Christian Andersen")
Na jaře a na podzim se všude objevují malí zelení nebo žlutí "červíci", známí jako palčáci. Technicky vzato, tyto malé housenky pokrývají mnoho druhů můr v rámci jednoho druhu ( Geometridae čeleď) tisíců odrůd.
Mají mnoho přezdívek. Cankerworms, inchworms, measuring worm, looper worm a spanworm; všechny jsou stejné. Tyto různé přezdívky dostaly podle způsobu, jakým se pohybují po povrchu jablka nebo lavičky v parku. Úderem vzhůru nebo dopředu nechávají na zemi jen několik nohou nebo se složí na polovinu a zdánlivě se posouvají na vzdálenost, aby se mohly pohybovat dál.
Typická délka života palovčíků je jeden rok, od vajíčka po smrt, i když vývoj se liší v závislosti na odrůdě. To, čím se stanou, závisí také na odrůdě; ne všichni jsou stejným typem můry.
První fáze: Vejce
Stejně jako většina hmyzu i palovčíci začínají svůj život jako vajíčka. Obvykle jsou vajíčka kladena koncem léta a začátkem podzimu pod listí nebo do kůry či větví stromů. Různé druhy si pro kladení vajíček vybírají různá místa. Některá vajíčka jsou kladena jednotlivě, jiná v dávkách. Všichni palovčíci se však líhnou na jaře bez ohledu na to, kdy jsou jejich vajíčka nakladena.
Druhé stadium: larvy
Jakmile se vajíčko vylíhne, objeví se larvy, které vypadají jako nám známé palčáky, doplněné o jedinečné pohybové vzorce, díky nimž si vysloužily svou přezdívku. Díky dvěma nebo třem sadám trubicovitých přívěsků, známých jako prolegs, se malé larvy začnou pohybovat známým vzorem. Pomocí těchto přívěsků se dostanou dopředu, pak se jejich břicho posune dopředu, aby se setkalo s prolegs.
Viz_také: 13. srpna Zvěrokruh: Osobnostní rysy, kompatibilita a další informaceV této fázi larvy konzumují spoustu potravy, obvykle listy, ale milují i plody a květní pupeny.
Třetí fáze: Kukly
Mezi dvěma a čtyřmi týdny po vylíhnutí se malí palčáci připravují na to, aby se stali něčím novým. To znamená, že musí vytvořit své kukly a posunout proces dál.
Časně se líhnoucí jarní palovčíci se ukládají k zemi v červnu nebo červenci, zatímco pozdně se líhnoucí palovčíci začínají s tímto procesem na začátku až v polovině podzimu. Když přijde čas, palovčíci si vyrobí hedvábná vlákna, aby se mohli spustit k zemi. Zahrabou se do listové podestýlky nebo do hlíny, případně si v závislosti na odrůdě upředou ochranný kokon a zahnízdí se v něm. Tehdy se zakuklí neboli stanou se kuklami.
Čtvrtá fáze: Vznik
Pokud byl palovčík jarním mládětem, vylíhne se nejčastěji ještě před zimou. Letní palovčíci obvykle přezimují v zemi a na jaře se vylíhnou jako dospělí jedinci.
Viz_také: Klokan s džeky: Jak silní jsou klokani?V této fázi se stávají tím, čím mají být: můrami.
Samice palovčíků: bezkřídlé můry
Samičky se nevynořují jako okřídlené můry, které odlétají za potravou, ale jako bezkřídlé můry, které čekají, až je partnerky najdou na stromě, na který vylezly.
Samečci palovčíků: tlumené můry
Když se samci vylíhnou z kukly, rychle si roztáhnou křídla, která jim umožní odletět a hledat partnerku, úkryt, potravu a další potřeby.
Když se můry setkají, spáří se a cyklus začíná nanovo, samice naklade vajíčka do stromu a život jde dál.
Jak vypadají ploštice a můry
Jakmile se hlístice zakuklí a vylíhnou se jako můry, budou se od sebe lišit v závislosti na své odrůdě.
Podzimní žížaly jsou obvykle hnědé se zeleným hřbetem a bílými pruhy táhnoucími se po celé délce hřbetu. Díky třem prolongacím se tyto žížaly liší od jarních žížal, které mají pouze dvě prolongace. Jarní žížaly obvykle běhají v zeleném až červenohnědém žilnatině, po stranách mají žluté pruhy. Tyto žížaly žijí spíše ve stinných ovocných stromech a v jejich okolí, stejně jako u javorů, jilmů a dubů.
Můry mají tenké tělo a široce roztažená křídla, obvykle držená naplocho do stran. Vyskytují se však v mnoha barvách, tvarech a velikostech, protože jsou součástí obrovské čeledi můr. Často se objevují maskovací vzory, vroubkované okraje křídel a špičatá přední křídla. Samci mají obvykle opeřená tykadla, zatímco samice nesou tenká vlákna. Zbarvení se pohybuje od zelené přes hnědou, bílou až po červenou.šedá, šedohnědá nebo mátově zelená. Mohou být i v živějších barvách s oranžovou a červenou a žlutou přimíchanou do tlumených barev.
